Draci

Dracoidní jsou skupina největší megafauny. Jako u většiny megafauny je gigantismus této skupiny způsoben silným dotykem magických vlivů na vývoji této skupiny. Skupina kromě draků zahrnuje také vyverny, hydry, bazilišky, behemoty, leviathany. Draci a leviathani jsou však jedinými hexapodními (=šestinohými) druhy v třídě plazů.

Draci se jako všichni plazi rodí z vajec. Dračí vejce mají ovoidní tvar a velikost mezi 15-20 centimetry v nejširším místě dle druhu draka (zelení draci mají vejce nejmenší, červení draci největší). Mláďata se líhnou plně připravená k samostatnému životu (plně pohyblivé, schopné samostatného lovu a s dokonalým zrakem) avšak bez schopnosti používat svůj dech a bez schopnosti létat. Jejich intelekt jako novorozeného mláděte je zvířecí, srovnatelný s intelektem domácí kočky.

Mládě draka se bude snažit nakrmit samo, nebude-li dostávat dostatečný přísun potravy, ale většinou mu rodič, který zůstane s vejci, prvních pár měsíců přináší polomrtvou menší kořist, aby ji mohlo mládě porazit a sníst. Po přibližně roce a půl matka či otec opouští mládě a to (v této chvíli velké okolo 275 centimetrů v kohoutku, vyráží do světa lovit.

Draci si ideálně nachází svá teritoria a jiným drakům do teritorií nevstupují, pokud je nechtějí zabrat a nebo pokud jim nejde o páření. Jednotlivé druhy mají různá preferovaná teritoria a rituály spojené s pářením. Byť všechny druhy draků jsou geneticky kompatibilní, málokdy se stává, že by se draci pářili s jiným druhem draka, ať již kvůli biologicky instinktivním, či kulturním důvodům.

Draci mají ničím neomezený růst a nejsou subjekty biologického stárnutí. Díky tomu se draci mohou dorůstat i délky několika stovek metrů, největší draci jsou zaznamenaní na velikosti okolo jednoho kilometru délky bez ocasu. Od této velikosti již draci velmi často umírají, ne však na stáří, ale na problémy spojené s jejich velikostí a obrovským energeticko-nutričním nárokům a obrovskému množství magické síly, která je spotřebována pouze na to, aby se tělo nezhroutilo pod svou vlastní masou. Rod moudrých draků tyto problémy řeší skrze magii, rod divokých draků většinou umírá okolo velikosti mezi 100 až 250 metry délky bez ocasu.

Všichni draci jsou spjatí s nějakým elementem či jevem a z něj čerpají sílu. Díky tomu jsou všichni draci schopní nabírání magické energie z okolí, pokud jsou ve svém preferovaném prostředí (či si ho zvládnou "zařídit"). Také jsou prakticky imunní vůči vlivům svého aspektu a dokáží používat kouzla s tím spojená. Divocí draci obvykle umí jen velmi málo kouzel a vždy pouze spjatá se svým aspektem, který je určen druhem draka. Rod moudrých draků je s magií spojen mnohem silněji a jsou schopní používat magii na mnohem vyšší úrovni. Prastaří moudří draci obvykle ovládají magii na úrovni srovnatelné s nejsilnějšími čaroději, které svět kdy viděl, či dokonce s polobohy.

Rody moudrých a divokých draků mají své druhy určené prostředím ve kterém žijí. Kromě rozdílu ve velikosti, magické síle a intelektu je mezi moudrými a divokými draky celkem málo biologických rozdílů, nejlépe se dají však rozeznat podle chování, kde divocí draci budou obvykle agresivnější a i přes samotářskou povahu draků, mnohem méně dbát na to, aby je nenašel jiný živočich.

Nejlepší způsob, jak poznat jednotlivé druhy draků je podívat se na barvu jejich šupin, kdy pokud ta nepomůže (například červený i žlutý drak se mohou vyskytovat s oranžovým zbarvením šupin) jsou dalším dobrým ukazatelem rohy, tvar křídel a u některých druhů tvar ocasu.

Zde je seznam jednotlivých druhů moudrých i divokých draků a aspektů jejich magie: 

Škrtnuté druhy jsou považované za vyhynulé ať již kvůli válce mezi obry a draky cca 100 000 let zpátky, kvůli válce elfů a trpaslíků s draky v tom samém období, či jiným událostem.